Od anarchofeministek by člověk čekal úctu k životu. Většina lidí co znám, si nejspíše představí bojovnice proti týrání a zneužívání žen, a to nejen v ČR, ale především v zemích, kde je situace nejhorší, tedy v arabských zemích a v Íránu. Těžko si lze přestavit, že zabíjení dětí, a to jak narozených, tak nenarozených, by mohly považovat za pozitivní hodnotu. Ano, z jejich pohledu je potřeba zachovat svobodu volby, z jejich pohledu není možné, aby si žena nechala do svého rozhodnutí mluvit od mužů, ale to neznamená, že by mělo platit, co anarchofeministka, to andělíčkářka.

Tak jsem si to alespoň představoval. A potom jsem se zúčastnil jedné diskuse na jejich stránkách. Nebyla primárně o potratech, nýbrž o klipu „Brožurka“, ale nakonec jsme se přes stát Izrael a postoj k němu stočili právě k tomuto tématu. Zeptal jsem se, koho považují za „nácky“ a zda jsou pro ni „náckové“ lidé, kteří obdivují stát Izrael pro jeho militantní povahu a roli výspy západní civilizace uprostřed islámského světa. Dozvěděl jsem se, že nejméně jedna z diskutujících považuje část obyvatel Izraele, konkrétně stranu Likud za „náckovskou stranu“, a že by nemohla žít v zemi, která omezuje právo na interrupci. Některé další výroky této dámy zde dám raději v originálu. Chci zdůraznit, že jsem vybral jen ty nejostřejší projevy, a uznávám, že mohou být vytržené z kontextu. Tak jako tak, jsou věci, které by většina (podle mého názoru) slušných lidí nikdy neřekla.

"Další věc, co že polské a irské feministky nadále žijí ve svých zemích? To jim nevadí žít v zemi, která omezuje "právo na interrupce"?"
Nevím; možná se zabývají poskytováním nelegálních interrupcí? To je podle mě nejkrásnější a nejzáslužnější práce na světě, takže bych se nedivila.
Já osobně bych v takovéhle zemi nemohla žít; vždyť jdete po ulici, vidíte těhotnou ženskou a teď nevíte, jestli to náhodou není nechtěné, jestli nemáte vytáhnout teleskop a praštit jí přes břicho.

Mengeleho bych z toho vynechala, nedávno jsem četla knihu o jeho životě - ten neudělal vůbec ŽÁDNÉ pokusy. Málem jsem u toho brečela, nikdy předtím ani potom neměl experimentální vědec takové možnosti a prostředky, a on je naprosto vyplýtval.
Byla bych pro pokusy na lidech, kteří jsou pro omezení práva na interrupci, tj. třeba na neonacistech nebo na duchovenstvu.
Jsem pro, aby každý, kdo je proti právu na interrupci byl fyzicky odstraněn; a předcházející pokusy jsou jen způsobem, jak splatit svůj dluh společnosti, kterou předtím mrzačil.

"Co si myslíte o výhradě svědomí a tedy o tom, že potraty by měli dělat jen ti, kteří to dělat chtějí?"
Ano.
Ale také jsem proti, aby byli na lékařské fakulty přijímáni lidé, kteří odmítají provádět interrupce.
Že je odporné sbírat kusy embryí? V medicíně je spousta odporných věcí. To odsuneme na soukromé kliniky všecko, co se nějakému doktorovi nelíbí?
Mě osobně by na studiu medicíny vadilo, že bych se nutně musela setkat s malými (narozenými) dětmi, kterých se štítím. Považovala jsem to za tak nepřekonatelný problém, že jsem studium medicíny úplně zavrhla.
Anebo, slovy našeho vyučujícího na morfologii živočichů: "Vážená, jestli se vám příčí pitvání, tak se seberte a běžte prodávat rohlíky; nebudete mít problém."

Přímo u potratu jsem byla, a to u svého osobního, který jsem si udělala v osmém týdnu přírodní bylinnou metodou (založené hlavně na pelyňkovém čaji, mýdelno-petrželkovém pesaru a extrémních dávkách vitaminu C); bohužel musím konstatovat, že v té hromadě slizu se žádné miminečko nedá najít:-(

Dělat potraty profesionálně by se mi líbilo; jistě je to krásná a záslužná práce, asi jako chirurgie. O billboardech s ručičkou a tužkou si myslím, že autor by měl mazat na nucené práce na Sibiř.


(Bloody Mary riot grrrl zin [online]. Last revision 18.04.2008. [cit. 19-04-2008]. Dostupné z: <http://bloodymary.blog.cz/0804/kampan-proti-nackum-i-proti-zdravemu-rozumu>.)

Kdybych dal lidem přečíst tyto řádky, s vymazanou zmínkou o přijatelnosti pokusů na neonacistech, myslím, že 80 % z nich by si myslelo, že autorkou je neonacistka. Jenže autorka se sama nazývá „anarchokapitalistkou“ a já osobně bych ji spíš, také na základě dalších názorů, zařadil někam do bodu, kde se stýkají všechny politické extrémy. Podle Miloše Zemana má politické spektrum tvar kruhu, já bych to neviděl tak zploštěle, a spíše bych hovořil o kouli. Kdyby byla autorka skutečně ctitelkou svobody, tolerovala by i svobodu projevu (tedy obrázky s tužkou a ručičkou nenarozeného dítěte), a svobodu názoru, (tedy názory, že jsou potraty špatné, a měly by se zakázat). Jenže já mám z anachistů poslední doby dojem, že jsou v zakazování přinejmenším stejně aktivní jako ti, proti kterým prý bojují.

Nejsem příznivcem zákazu potratů. Trestní postih by vedl především k rozšíření „černého a šedého zdravotnictví“. Moje babička Věřa Forštová (*1921) pracovala v letech 1947-57 jako porodní asistentka, a byla v okrese Mladá Boleslav jediná, která si nepřivydělávala jako andělíčkářka. Než zemřela, stihla mi ještě o tom všem říct, a také mi povědět, jaký to byl business, kolik si andělíčkářky mohly vydělat. Pokud neodborně provedeným potratem nepřivodili žádné ženě smrt nebo invaliditu, byly prakticky nepostižitelné. Potratů se provádělo mnoho, i když méně, než později v letech 1957-89.

Moje bývalá přítelkyně má handicapovanou pravou ruku. Narodila se s lehkou mozkovou dysfunkcí, avšak bez problémů odmaturovala a studuje vysokou školu. Billboardy s tužkou a ručičkou mi ji připomínají, podezření na lehkou mozkovou dysfunkci je totiž zdravotním důvodem k potratu i v pokročilejším stádiu těhotenství. Není pro mne příjemné se na tyto plakáty dívat, svobodu slova však považuji za vyšší zájem, než své pocity. Jsem proti tomu, aby někdo povyšoval potraty na kladnou hodnotu a dělal z nich hlavní pilíř vyspělé společnosti. Společnost, kde by se legálně prováděly pokusy na lidech, kteří mají jiný názor, tu doufám nikdo nechce.