Počasí nebylo zrovna nejlepší, což se nelíbilo zejména partnerčině sedmiměsíční dceři. Když už jsme konečně dojeli s kočárkem do nádraží Ostrava-Stodolní k Menze Reální, Jana si začala hledat výmluvy, proč do menzy nepůjde. Nejdříve schody. Není problém, jsou jen tři, tak jsem bez problémů kočárek vytáhl. Potom, že se prý stydí si jít sama pro jídlo k okénku. Dobře, přinesl jsem jej sám. Potom, že nepojede s Terezkou přímo do menzy.

Nechápal jsem proč, kolegyně-maminky s tím problém nemají, ale řekl jsem jí, že tedy počkám s kočárkem před menzou. Nakonec, že si nesedne k cizímu studentovi ke stolu (ty mají osm židlí po obou stranách, takže byla od něj dost daleko), tak jsem jí přenesl jídlo k sousednímu stolu. Když ani poté nechtěla usednout k jídlu a řekla mi, ať si to jídlo sním sám, řekl jsem jí, ať si tedy jde po svých, že už jí mám plné zuby.

Tak mi udělala scénu ve vstupním koridoru menzy a fakulty, takže to vidělo dost lidí, převážně žen, z nichž některé nemohou unést, že mám prospěchové stipendium, jsem aktivní v hodinách, publikoval jsem několik článků na prestižních serverech, a nebojím se říct svůj názor, který není zrovna politicky korektní. Toto pro ně bylo úžasné sousto, takže mne jedna slovně napadla.

Nakonec jsem byl za grázla, který ubližuje matce dítěte (v jejích očích možná svého). To, že dítě není biologicky moje nebylo zřejmé. Tak jsem to aspoň té studentce řekl. Rád bych viděl kabrňáky její bývalé partnery, případně současného, pokud nějakého má, co by jí řekli, kdyby zjistili, že je těhotná? A zvláště, co by jí řekli, kdyby zjistili, že je v prvním měsíci těhotenství už při seznámení? Pokud by ji neposlali na potrat nebo nevzali nohy na ramena, potom má slečna štěstí. Každá takové štěstí nemá.

Několikrát jsem Janě řekl, že jestli chce, může ode mne odejít a nebudu jí to mít za zlé. Biologický otec začal po narození Terezky jevit o obě zájem, dítě udělá s člověkem divy. Každopádně, Jana se se mnou celou dobu schází na zapřenou, že jde/jede za kamarádkou, prý, že jinak by přestal platit alimenty. Lže jemu a pravděpodobně i mně. Dříve jsem měl chuť vzít telefon a říct mu to všechno sám.

V Mladé Boleslavi bychom mohli mít samostatný byt, jenže v jednom domě s mými rodiči, se kterými se Jana nesnese. Takhle se vidíme jednou za uherský rok. Někdy jezdím na víkend k jejím rodičům, jindy se sejdeme v Ostravě. Janě to sice vadí, že jsme spolu tak málo, ale neopustila mne. Mně zase vadí, že jezdí k biologickému otci Terezky a přespává v bytě jeho matky v Českém Těšíně, přitom mi však stále tvrdí, že k němu potom, co jí provedl, nic necítí.

Několikrát jsem jí řekl, že si může jít po svých, když mi dělala na veřejnosti hysterické scény. Vždycky se naštvala, odešla a po pár minutách mi volala, že se ztratila a že se mi moc omlouvá, a že mne má ráda. To, že ze mne v očích mnoha lidí udělala zločince, který ubližuje mamince s kočárkem, to už zpátky nevrátí.

Proč mi to dělá? Proč s tím nepřestane, nebo mne naopak neopustí? Je jí vůbec jasné, jak mi tímto může na fakultě, kde studuje cca 85 % žen ublížit? A co je největší paradox, kdybych vzal nohy na ramena už v den našeho seznámení, když jsem se dozvěděl, že je těhotná, nebo jí kdykoli napsal SMS, že je konec, což je dnes nejčastější forma rozchodu, a opravdu si za tím stál, bylo by z pohledu mého okolí "všechno v pořádku".